Akt v historii a dnes

Přirozenost a krása není kýč a vulgarita

Vztah k zobrazení lidského těla se v průběhu historie měnil a je značně individuální i u jednotlivých lidí v stejné době a prostředí. Pod pojmy, přirozenost, krása, smyslnost, vulgarita kýč a pornografie si různí lidé představují různé věci. Existují nařízení co lze a nelze použít v reklamě v veřejném a mediálním prostoru, je však zřejmé, že samoúčelná nahota v reklamě může působit trapně a vulgárně, byť jsou intimní partie zakryty a naopak zcela nahá figura v odvážné pozici může být vysoce estetickým smyslným uměleckým dílem. Smyslmost musí být opravadová, rafinovaná. Vulgarita je absencí dobrého vkusu, kýč je samoúčelná líbivost, která dráždí, ale nic nedává. Mohutnost života je opakem prázdnoty, vulgarita začíná tam, kde končí lidská důstojnost.

Aby člověk mohl správně vnímat svět, musí první pochopit sám sebe a existovat v souladu se svým tělem a svými pocity. Duše člověka je součástí těla a naopak, jedno má vliv na druhé - ve fyzickém smyslu - mozek je jen centrální server, jeho nervová zakončení sahají do nejminiaturnějších zákoutí našeho těla, psychosomatika ovlivňuje velkou část procesů uvnitř těla. Stav našeho těla a jeho vnímání nepochybně ovlivňuje i naši duši, tělo je tedy i naší metafyzickou součástí. Dezintegrace a popření vlastí sexuality a tělesnosti může být zdrojem nemocí duše, jak tvrdil S. Freud, jeho psachoanalýza výrazně ovlivnila myšlení 20. stol. A zrcadlem zdraví, nebo nákazy společnosti (ať mentální nebo fyzické) bylo a je umění. Proto dějiny aktu nejsou zdaleka jen o zobrazení lidského těla.

Renesance 15. - 16. stol

Obdiv k antice, vrcholem estetiky je umírněnost, proporčnost a soulad. Mýtus ideální krásy starověkého Řecka a Říma.

Sandro Botticelli, Giorgione, L. Cranach, Tizian.

Baroko 17. stol

Zájem o spirituální smyslnost, dramatičnost. mýtus a legendu. Doba temných obav, inkvizičních procesů a nemocí.

P. P. Rubens. D, Velasquez

Rokoko 18. stol.

Vypjatá sexualita a pozlátko, doba rozporů, nebezpečí morových ran a válek. Hledání zapomění ve vínu a orgiích, divadelních scénách.

Francois Boucher, Jean-Honoré Fragonard

1. pol 19. stol

Klasicismus, romantismus, exotika dalekých krajů.

Drama starých románů, vypjaté situace. Erotika s vědomím hříchu a zatracení.

Goya, Ingres, Delacroix,

Realismus pol. 19. stol.

Modernost opravdovosti

Courbet.

konec 19. stol

Impresionismus.

Prchavost okamžiku, fotografické momenty.

Manet, Renoir, Degas, Lautrec

přelom 19. a 20. stol

Symbolismus, Secese, exprese

Žena jako éterická bytost nebo žena - vamp. Magie a okultismus, dekorativnost. Subjektivnost pohledu, paraelní světy.

G. Klimt, E, Schiele, E. Munch, L. Corinth

zač. 20. stol.

moderna, Expresionismus, Fauvismus. Vnitřní žár spaluje vnější formu. Psychoanalýza.

Zobrazení neviděného (pocity které nelze vyfotit).

A. Modigliani, L, Kirchner, H. Matisse

2. pol 20. stol.

L. Freud, H. Newton

Opravdovost, hrdá smyslnost.

Malba a kresba aktu není znázorňování ideálních tvarů těla, naopak tělo je prostředek k vyjádření emoce, myšlenky

.