Příběhy, báje a legendy 

Tradiční záminkou k zobrazení nahého lidského těla byly náměty alegorií, bájí, biblických příběhů a legend. Až do konce 19.stol byl akt sám o sobě považován za něco nemravného, pokud nebyl součástí nějakého ,,vyššího příběhu" nejlépe s morálním ponaučením. V případě většiny akademicky komerčních děl šlo vlast­ně o alibi pro dráždivou erotiku. Některé obrazy jsou však zajímavou konotací či reminiscencí starodávných příběhů v současném hábitu zcela v duchu Jungovy nauky o archetypech. Variování starých námětů, pluralita významů, hledání alternativ - archetypální kompozice s moderními detaily jsou klasickou metodou postmo­derny.

Bible - Starý zákon.

Adam, Eva, Lilith

Lilith, první žena před Evou - žena had a svůdce, v některýcch zobrazeních (Sixtínská kaple, Michelangelo) je to právě Lilith, která vtělená do hada svede Evu k hříchu a nabídne jí Jablko.

Eva - Její selhání způsobí utrpení, bez utrpení a hříchu by ale nevzniklo lidstvo. Eva v sobě nese symbol mat­ky - ploditelky dobra i zla.

Adam - první člověk, jím začíná lidstvo i hřích. Kruh hříchu se uzavírá symbolem Golgoty - lebky. Pod Ježí­šovám křížem je zobrazována Adamova lebka.

Salome a Judita

Svůdná nahá žena s uťatou mužskou hlavou. Umělci velmi oblíbený námět, erotický a dekadentní. Starý zá­kon nabízí dva příběhy, vrcholné scény příběhů formálně vypadající stejně ale tvořící protiklady dobra a zla. Salome - zlá žena, žádající jako dar za svůj vášnivý tanec hlavu Jana Křtitele. Judita, žena hrdinka, která za­chrání své obléhané město tak, že v noci vklouzne do stanu Holferna (Herodotova velitele) svede ho a po mi­lostném aktu mu utne hlavu. Vojsko bez velitele odtáhne a město je zachráněno. Je zřejmé, že námět sexuální přitažlivosti i nenávisti jsou silné náměty s kterými je lehké se ztotožnit a vyjádřit psychické stavy pomocí příběhu, který u diváka budí emoce. Vizuálně je atraktivní prvek kontrastu krásy a odpornosti, zranitelnosti a krutosti, oběti a predátora, dobra a zla.

Genderový protipól k Juditě může být Perseus, který utne hlavu Meduse. Medusa byla původně krásná žena, která se milovala na oltáři bohyně Héry a ta ji za trest proměnila v krvelačné monstrum. Na některých vyob­razeních má Medusa děsivou hlavu, ale krásné tělo.

Homosexuální variantou může být David a Goliaš, vyobrazení Davida s uťatou hlavou Goliáše má často sexu­ální náboj, například v případě Caravaggia, který namaloval Goliášovu hlavu jako svůj autoportrét.